Marek Nemeth

»

Soudcovské rady ve vybraných evropských státech

vytisknout článek

 

 

Nezávislý orgán soudcovské samosprávy (dále jen soudcovská rada) existuje pod různými označeními ve většině členských států Evropské unie. Česká republika patří v tomto směru mezi výjimky. Protože se o vytvoření podobného orgánu v České republice v minulosti několikrát vážně uvažovalo, předkládají autoři výsledky výzkumu provedeného Parlamentním institutem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, který byl zaměřen na komparaci tzv. soudcovských rad mezi vybranými členskými státy EU.

 

Právní úprava jednotlivých členských států se odlišuje, a to nejen konkrétním obsahem pravomoci a působnosti soudcovských rad v jednotlivých ústavních systémech členských států, ale zejména způsobem jmenování členů soudcovské rady, délkou jejich funkčního období, osobou, která takové radě předsedá, ústavním či pouhým zákonným zakotvením takového orgánu v právním řadu daného státu.

 

K typickým pravomocem soudcovských rad patří zejména vzdělávání soudců a zajišťování jejich odborného růstu (např. Belgie, Dánsko, Řecko). V některých státech mají soudcovské rady kárnou pravomoc nad soudci obecných soudů (např. Kypr, Island, Itálie), nebo se podílí na jmenování jednotlivých soudců obecných soudů do jejich funkce  (Slovensko, Portugalsko, Litva) či řeší kompetenční spory (Estonsko) a nebo dokonce rozhodují o určení územních soudních obvodů pro jednotlivé soudy (Litva, Estonsko).

 

Způsob jmenování (volení) členů soudcovské rady je taktéž velmi rozdílný. V Belgii volí polovinu soudcovské rady sami jednotliví soudci, naproti tomu v Řecku je většina členů soudcovské rady určována losem z řad soudců obecných soudů. Nejdelší funkční období mají členové soudcovských rad v Nizozemí, a to šest let. Naopak nejkratší funkční období, a to pouze roční, existuje v Řecku. Orgánu soudcovské samosprávy může dle jednotlivých právních úprav předsedat např. přímo prezident státu (Francie), předseda nejvyššího soudu (Maďarsko) a nebo si členové soudcovské rady svého předsedajícího na první společné schůzi zvolí sami. Zajímavostí jistě je, že v Maďarsku je členem takového orgánu virilně i předseda advokátní komory, v Estonsku pak i nejvyšší státní zástupce. Často bývá členem soudcovské rady i ministr spravedlnosti dané země (Polsko), popř. ministrem vybraný zmocněnec, který reprezentuje vládu (Litva). Ve většině právních řádů členských států Evropské unie jsou základy soudcovských rad zakotveny již přímo v ústavním pořádku. Výjimkou v tomto směru jsou Finsko a Estonsko. Stabilita estonské soudcovské rady je pak zajištěna tím, že ke změně či derogaci tamějšího zákona o soudech a soudcích, jehož nedílnou součástí je i ustanovení o soudcovských radách,  je třeba absolutní většiny zástupců zákonodárného sboru (Riigikogu).

 

Významnou roli v jednotlivých ústavních systémech hraje i kontinuita a tradice takových nezávislých orgánů soudcovské samosprávy. Nejstarší soudcovská rada vznikla ve Francii již v roce 1946 a naopak v tomto směru nejmladší z nich v Estonsku teprve relativně nedávno, a to v roce 2002.

 

Autoři studie předkládají čtenářům komentované výsledky výzkumu, který vznikl za spolupráce parlamentů jednotlivých členských států Evropské unie[1] a taktéž za přispění Nejvyššího soudu České republiky, kterému tímto děkují za podnětné informace.


 

 

 

Složení a ustavování soudcovských rad

 

Belgická soudcovská rada (Hoge raad voor de Justicie / Conseil supérieur de la Justice) je složena ze čtyřiačtyřiceti členů, kteří jsou rozděleni podle jazykové parity na dvacet dva soudců, jejichž rodným jazykem je francouzština a dvacet dva soudců, jejichž rodným jazykem je holandština. Polovina z nich je volena soudci a polovina Senátem belgického parlamentu. Funkční období trvá čtyři roky. V čele soudcovské rady stojí předsednictvo, které je kolektivním orgánem a tvoří jej čtyři členové. Zastoupení je opět paritní  (tj. dva soudci, jejichž rodným jazykem je holandština a dva soudci, jejichž rodným jazykem je francouzština). Dva členové jsou voleni soudci obecných soudů a dva jsou voleni Senátem. V čele předsednictva stojí prezident. Vzhledem k jazykovému a společenskému rozdělení země je aplikován rotační princip předsednictví mezi francouzsky mluvícími a holandsky mluvícími členy předsednictva.

Případem sui generis  právní úpravy soudcovských rad je Dánsko. Soudcovská rada tu má dvě oddělené linie: první linií je šestičlenná tzv. CoA v jejímž čele je generální ředitel. Ministr spravedlnosti jmenuje členy na období čtyř let. V Dánsku existuje ale ještě zvláštní Soud pro stížnosti tzv. ICA, který projednává disciplinární delikty soudců. ICA tvoří jedenáct členů ustavených na dobu čtyř let.

Estonská soudcovská rada se skládá z předsedy nejvyššího soudu a dalších pěti soudců, kteří jsou voleni soudci na funkční období tří let. Dále z dvou členů Riigikogu (dolní komora parlamentu), ze zástupce advokátní komory, z nejvyššího státního zástupce a dalšího státního zástupce, který je nejvyšším státním zástupcem jmenován. Dále je jejím členem kancléř Ministerstva spravedlnosti a osoba, kterou na toto místo kancléř jmenuje. Ministr spravedlnosti či jiní zástupci ministerstva se mohou účastnit jednání s hlasem poradním.

Všech dvanáct členů finské soudcovské rady je jmenováno prezidentem na základě seznamu kandidátů, který vytvoří vláda po konzultaci s nejvyšším soudem a nejvyšším správním soudem. Předsedajícím této soudcovské rady je automaticky soudce nominovaný nejvyšším soudem. Funkční období je pětileté.

Francouzská Nejvyšší soudcovská rada (Conseil supérieur de la magistrature - CSM) je nejstarší fungující soudcovskou radou v rámci členských států Evropské unie - vznikla již v roce 1946. Jejím předsedou je prezident republiky. Místopředsedou je ministr spravedlnosti. Po jednom členu CSM volí Senát a Národní shromáždění, jeden je delegován Státní radou  a posledního člena CSM jmenuje  prezident republiky. Vedle těchto šesti členů je dalších pět členů voleno samotnými soudci z jejich řad a jeden státní zástupce je volen z řad státních zástupců. CSM tak tvoří dvanáct členů. Funkční období trvá čtyři roky.

Soudcovská rada v Irsku (Courts Service) se skládá ze správní divize (administration), výkonného předsedy (Chief Executive Officer) a ze soudců (Judicial Staff). Kompetence soudcovské rady vykonává zejména její správní divize. Výkonný předseda, který je členem správní divize, jedná  jejím jménem, ale kromě toho má i své vlastní nezávislé kompetence zejména v oblastech poskytování informací a rozpočtové kontroly.

Italská soudcovská rada (Consiglio Superiore della Magistatura) má třiatřicet členů, tři členové jsou stálí ex lege (prezident republiky, předseda Kasačního soudu a Vrchní státní zástupce při Kasačním soudu), dvacet členů pochází z řad soudců a vyšších soudních úředníků a deset členů je z mimosoudních kruhů. Soudcovská část je volena Asociací soudců. Deset zbylých členů (musí mít buď právnické vzdělání a akademický titul profesora nebo minimálně patnáct let právnické praxe) je voleno tajným hlasováním na společné schůzi obou komor parlamentu na dobu čtyř let. Italská soudcovská rada navrhuje ministru spravedlnosti kandidáty na funkce soudců obecných soudů.

Všech třináct členů kyperské soudcovské rady je jmenováno prezidentem. Litevská soudcovská rada se skládá z čtyřiadvaceti členů. Virilními členy jsou: předseda nejvyššího soudu, předseda apelačního soudu, předseda nejvyššího správního soudu. Radu dále tvoří zástupce prezidenta republiky, zástupce Seimas (litevský parlament), předseda a místopředseda legislativního výboru Seimas, předseda a místopředseda rozpočtového výboru Seimas, ministr spravedlnosti či jeho náměstek po zmocnění ministrem, a ministr financí či jeho náměstek. Zbytek tvoří soudci volení na generálním zasedání soudců, podle následného klíče:

 

-          jeden soudce z nejvyššího soudu

-          jeden soudce z apelačního soudu

-          jeden soudce z nejvyššího správního soudu

-          jeden soudce za každý soudní obvod (celkově 5 obvodů)

-          zbytek volí plénum generálního zasedání na místě

 

Funkční období je čtyřleté. Předsedou soudcovské rady je automaticky předseda Nejvyššího soudu. Rada dále na prvním zasedání volí místopředsedy a sekretáře.

Maďarskou soudcovskou radu tvoří patnáct členů. Devět členů je voleno přímo soudci. Virilními členy soudcovské rady jsou: předseda advokátní komory, ministr spravedlnosti, nejvyšší státní zástupce, dva poslanci parlamentu, z nichž jeden je volen ústavně-právním výborem a druhý rozpočtovým a finančním výborem. Patnáctým členem a zároveň předsedou soudcovské rady je automaticky předseda nejvyššího soudu.

Z celkových pěti členů nizozemské soudcovské rady jsou tři jmenováni prezidentem a dva vládou. Funkční období je šestileté. Polská soudcovská rada (Krajowa Radzia Sadownictwa) se skládá z pětadvaceti členů. Kolektivní orgán – prezidium - tvoří předseda, jeho dva zástupci a tři členové. Ministr spravedlnosti je automatickým členem tohoto prezidia. Zbývající část je jmenována prezidentem.

Portugalská soudcovská rada (Conselho Superior da Magistradura) se skládá z následujících členů: prezidentem je automaticky prezident nejvyššího soudu, který je volen na tři roky. Dva členové jsou jmenováni prezidentem republiky na dobu pěti let. Sedm členů je voleno na dobu čtyř let parlamentem. Sedm členů pak na dobu tří let ostatními soudci. Zvláštností jmenování je skutečnost, že soudce nesmí odmítnout pozici člena soudcovské rady.

Členové slovinské soudcovské rady jsou voleni Národním shromážděním v tajných volbách. Počet navržených kandidátů nesmí být vyšší než dvojnásobek počtu volených členů soudcovské rady. Voleni  mohou být všichni, kdo jsou uvedeni v seznamu soudců. Minimálně dva členové jsou voleni samotnými soudci z jejich řad.

Španělská soudcovská rada (Consejo General del Poder Judical) se skládá z předsedy nejvyššího soudu, který zároveň soudcovské radě předsedá a dvaceti soudců, kteří jsou jmenováni na dobu pěti let. Dvanáct členů tvoří soudci z povolání a osm členů lidé s právnickým vzděláním a více než patnáctiletou právní praxí. V obou případech je polovina nominována a schválena horní komorou a druhá polovina dolní komorou španělského parlamentu. Ke zvolení kandidáta členem soudcovské rady je třeba 3/5 většiny hlasů v dané komoře.

Organizační strukturu švédské soudcovské rady (Domstolsverketu) tvoří generální ředitel, Rada a tři divize. Rada má deset členů, předsedá jí generální ředitel a dále je tvořena zástupci soudů, různých dalších institucí a členů parlamentu (Riksdag). Rada rozhoduje o správě soudu a rozpočtu. Členové Rady jsou voleni na tříleté funkční období. Generální ředitel je pak volen na šest let. Součástí Divize pro rozvoj je školící oddělení, které je odpovědné za vzdělávání[2] soudců a ostatních zaměstnanců soudů. Domstolsverket se také aktivně podílí na personální správě a řízení soudnictví.[3] V rámci odpovědnosti za finanční řízení chodu soudnictví, může Domstolsverket sám vstupovat do smluvního vztahu i s osobami soukromého práva.


 

- pokračování příště -

[1] ECPRD (European Centre for Parliamentary Research & Documentation), dotaz z 11. 10. 2005, http://www.ecprd.org

 

[2] Domstolsverket je institucí, která je ve Švédsku pověřena vzděláváním soudců. Domstolsverket při vzdělávání velmi úzce spolupracuje s Úřadem generálního prokurátora a Švédskou advokátní komorou. Systém  vzdělávání je založen na dlouhodobém plánování ve spolupráci se soudci-specialisty a dalšími odborníky z  řad široké právnické veřejnosti. Systém vzdělávání má tři úrovně:

·         základní školení,

·         další vzdělávání soudců, speciální semináře, jazykové kurzy a studijní cesty,

·         kurzy pro soudce specialisty.

[3] Domstolsverket úzce spolupracuje s Poradním výborem pro soudnictví. Tento nezávislý výbor, který je složen pouze ze soudců, je poradním orgánem vlády pro otázky jmenování soudců. Švédská vláda na návrh poradního výboru jmenuje soudce.

 

 

Publikováno v časopise Justiční aktuality, číslo 4, ročník 2, červenec 2006