Marek Nemeth

Kapitola III

2000/2001 – rok třetí

„ Osudové okamžiky“

Vážení čtenáři, omlouvám se, za menší prodlení v publikaci článků. Pevně věřím, že to byla spíše výjimka, než nové pravidlo a udělám vše proto, aby příští Kapitola IV byla řádně a včas na svém místě, tj. na těchto www stránkách. Děkuji za pochopení i za Vaše reakce, na které se snažím postupně odpovídat. Vraťme se tedy v historii MK o pět let zpět.

O roku 2001 jsem tak trochu psal už v kapitole minulé. Teď se pokusím na tento pro mě přelomový rok podívat podrobněji. Jak jsem se již zmínil, seznámil jsem se postupně s členy tehdejšího vedení MK – hlavně s Vítem Šoupalem a posléze i s Danielem Kotulou. Právě s Danielem Kotulou jsem se poprvé podíval na gymnázium Arabská v Praze, kde Mladí konzervativci pořádali přednášku v rámci projektu Generace 21. Bylo to v dubnu 2001 a přednášejícím byl Jefim Fištejn. Poprvé jsem se účastnil projektu, který kdysi patřil k vlajkovým lodím Mladých konzervativců. Dokonce existovaly i jeho webové stránky, které byly z provozu odpojeny až v roce 2005, i když Mladým konzervativcům zůstala zaregistrovaná doména. Generace 21 byl projekt MK určený pro vzdělávání středoškoláků, především gymnazistů, který měl sloužit k prohlubování pravicových myšlenek a dále k oslovení studentů ze strany MK a k jejichzájmu o konzervativní hodnoty a politiku. Petr Sokol během svého předsednictví mnohokrát  veřejně pochyboval o smyslu celého projektu – z jeho úhlu pohledu nebyl přínos Generace 21 pro MK tak velký. Taky proto vlastně celý projekt pořádně fungoval jen v letech 2000 – 2002, když byl jeho koordinátorem Honza Ryjáček, místopředseda MK. Honza Ryjáček totiž vytvořil celou síť regionálních a tématických koordinátorů z řad členů MK a posléze i síť cca 40 – 50 středních škol, kde pravidelně docházelo k realizaci přednášek. Byl to výborný manažerský výkon (já jsem to v té době bohužel nedokázat patřičně ocenit a mohu tak Honzovi pogratulovat až s uplynutím několika let), na který jeho následovníci již nedokázali nikdy navázat, a tak regionální koordinátoři Generace 21 chvíli pracovali bez koordinace a patřičné odezvy odpovědných místopředsedů MK (pamatuji si na neustálé problémy s proplácením cestovného a stravného), kteří byli postupně pověřeni jejím řízením, až se postupně vybudovaná struktura rozpadla. Vzhledem k tomu, že jsem byl z nastalé situace dost nešťastný, pokusil jsem se tento projekt obnovit v říjnu 2005. Bohužel do 3.12. 2005 jsem měl jen velmi málo času, a tak Generace 21 mizela a mizela, až zmizela úplně. Její labutí písní pak byl slib vzniku jakési Supergenerace21, který předložili Petr Sokol a Michal Steninger na Kongresu 2005 jako svůj volební program. Pokud si dobře pamatuji, mělo jít o součást mohutné předvolební kampaně pro červnové volby do PS PČR. Jak to všechno dopadlo není třeba čtenářům, kteří situaci jen trochu znají a těm, kteří budou pozorně číst i další kapitoly, blíže přibližovat. Ale nepředbíhejme tok času a vraťme se zpět do roku 2001.

Petra Sokola jsem prvně v životě viděl v Praze - Jinonicích, když nastupoval do mého auta. Po vítězných senátních volbách Jardy Mitlenera jsem uspořádal v Mladé Boleslavi diskusi místních členů ODS za účasti politologů z FSV UK Michala Kubáta a právě Petra Sokola. Vezl jsem tehdy oba dva pány politology z Prahy do Mladé Boleslavi a pak zpět. Michala Kubáta jsem znal už dříve – potkal jsem ho v kanceláři MK a navíc byl předsedou regionálního klubu MK Praha, kterého jsem byl tehdy členem (Nevěděl jsem ale tehdy v kanceláři, ale že jde o Michala Kubáta). Petr Sokol mi byl od začátku sympatický. Byl velmi hovorný a právě při této cestě začaly počátky našeho přátelství. Získal si mě tenkrát hlavně tím, že byl opravdovým konzervativcem, z čehož jsem byl nesmírně překvapený, protože jsem byl přesvědčen, že v MK nikdo takový jako já není. Když jsem se pak od Petra dozvěděl, že nás je víc (Petr tomu uskupení říkal Pravá frakce MK), tak jsem měl obrovskou radost. Jak se pozná, že je někdo konzervativec? Petr mi tenkrát prozradil tradičních pět otázek, jak oddělit konzervativce a liberály – týkaly se: trestu smrti, legalizace drog, registrovaného partnerství, euthanasie a interrupce. Pokud na tyto otázky odpovíte víckrát ne než ano, jste konzervativcem, v opačném případě jste liberálem (levým liberálem - pozn.). Pokud byste odpověděli 5x NE (přičemž u trestu smrti lze připustit i odpověď ano), mohli jste aspirovat na členství v Pravé frakci. Tato buňka v MK nikdy formálně neexistovala, ale byl jsem velmi mile překvapen, když jsem zjistil, že v MK byla převaha konzervativců. Tehdy se ještě vedla ideová diskuse, což bylo pro mě, devatenáctiletého studenta, hodně důležité zjištění. Bylo pro mě pak nevýslovným životním zklamáním, když Petr Sokol na VV MK v červnu v roce 2004, kdy jsem já osobně předložil návrh usnesení MK, které vyzvalo poslance ODS, aby nepodpořili zákon o registrovaném partnerství, radši z hlasování VV MK účelově odběhl do vedlejší místnosti telefonovat. To by možná ještě ani tak nevadilo, ale když se vrátil zpět na probíhající jednání VV MK a usnesení již bylo drtivě schváleno (všichni členové pro a jeden se zdržel), ihned „spustil“  jak jsme něco takového mohli vůbec přijmout, něco takového co dle jeho slov štěpí organizaci. V roce 2006 jsem byl pak opravdu rád, když  prezident Václav Klaus použil při vetování tohoto zákona podobného odůvodnění jako jsem onehdy použil já. Zkrátka Petr Sokol v roce 2001 nebyl tím, kým se stal o pár let později.V roce 2001 byl konzervativcem, nebo já jsem tomu aspoň věřil a taky tím si mě Petr získal. Když jsem se pak v květnu připravoval na zkoušky na právnickou fakultu a na politologii, byl to právě Petr, který mi věnoval několik hodin svého volného času a probral se mnou celou komparativní politologii západní Evropy. Na zkouškách jsem to sice moc nevyužil, ale pro v první a druhý semestr na politologii jsem měl díky této přípravě skvělý základ.

V paměti mi utkvívá ještě jedna vzpomínka na předkongresové MK, a to byl sněm RK MK Praha. Přišel jsem se tehdy do kanceláře MK jen tak podívat, co je to vlastně ten sněm a jak to všehno probíhá. A tehdy jsem poprvé v životě viděl rozhádané Mladé konzervativce. Na jedné straně tehdy stáli členové RK MK Praha kolem Petra Sokola a na druhé členové podporující Michala Kubáta. Sporu jsem nerozuměl. A taky jsem Sněm po půl hodině opustil, protože jsem musel do Národního domu na Smíchově do tanečních. Opouštěl jsem přednáškový sál a tehdy šel za mnou ke dveřím David Rýc a ptal se mě proč odcházím – byl z průběhu sněmu zjevně smutný. Řekl jsem mu, že musím do tanečních a David pronesu větu, kterou si pamatuji dodnes (mimochodem takových slavných vět je více a já Vás na ně, milí čtenáři, včas upozorním): „Život je otázkou priorit“ a zavřel za mnou vchodové dveře do MK (fakticky i symbolicky). Mrzelo mě to, ale mou prioritou tehdy bylo jít do tanečních, do speciálek, abych tam nenechal svoji přítelkyni samotnou. Nemohl jsem tušit, že za pár let budu mnohkrát v  této pozici u dveří MK stát právě já pronášet tato památná slova. A to se už přiblížil prosincový Kongres MK.

Generace 21

Usnesení MK

Další pokračování 18. 9. 2006