Marek Nemeth

Kapitola I

1998/1999 – rok prvý

„ Boj za čisté ideály“

Poprvé jsem o Mladých konzervativcích slyšel od svého kamaráda v roce 1997. Bylo mi tehdy šestnáct let a kromě každodenního prázdninového večerního volejbalu na chalupě jsem ještě tehdy měl spoustu času studovat klasiky světové politické filosofie. Přiznám se, že jsem nebyl konzervativcem od narození. Ono by to také nebylo ani normální, protože konzervatizmus přichází až s jakousi myšlenkovou vyspělostí a životní zkušeností. Ve čtrnácti letech jsem silně koketoval s levicovou filosofií - Marxův Kapitál nebo Hegelovu Filosofii práva jsem doslova hltal, věnoval se Nietschemu a Feuerbachovi, četl jsem existencialistickou filosofii Sarta a Camuse. Zatímco ten prvně jmenovaný mi nikdy k srdci nepřirostl, po knížce toho druhého dodnes rád do své knihovničky sáhnu. Samotný přerod z levicového intelektuála přes liberála až ke konzervativním pozicím mi trval více než šest let. V porovnání s Churchillovou dvacetiletkou („Kdo není ve dvaceti socialista, nemá srdce a kdo jím je ve čtyřiceti, nemá rozum“) jsem to zvládnul trochu rychleji a jsem za to velmi vděčný svým spolužákům na gymnáziu, se kterými jsem měl možnost po celou dobu svého studia diskutovat a posléze se i bouřlivě hádat nejen o vyučovacích hodinách Základů společenských věd. Rozhodně se ale za to období nestydím. Naopak! Přijde mi mnohem horší, když se někdo přidá na tu či onu stranu z čistého pragmatismu či prospěchářství než z ideových důvodů. K tomu musím bohužel dodat, že na pravici je tento jev o trochu častější než na levici, která má zejména v českém prostředí bohužel pevnější myšlenkový základ,což je dáno zejména historickými důvody.

Nechme ale povídání o mém myšlenkovém přerodu, tato knížka má být přeci jen o něčem jiném, o Mladých konzervativcích. I když myšlenky a ideály s Mladými konzervativci vždy nerozlučně souvisely, tedy aspoň v počátcích mého působení v organizaci, a spousta členů vstupovala do MK v minulosti i z ideových důvodů. Neodpustím si v tomto směru malou poznámku k dnešním stavu, kdy i v našem sdružení můžeme potkat členy MK, kteří provokativně nosí tričko s teroristou Che Guevarou nebo kritizující „krvežíznivý“ Izrael. Z toho mi jde opravdu mráz po zádech… Ale přeci jen mi dovolte zmínit jeden zásadní moment pro můj myšlenkový přerod, tentokráte z liberála na konzervativce. Byla to má návštěva Občanského institutu v roce 1999 a především setkání a Romanem Jochem, jeho dnešním ředitelem, které pro mě bylo velmi inspirativní a dá se říci, že klíčové. 

To už ale opravdu ubíhám od tématu. Tak tedy stručně a přesně, jak se na advokáta sluší. Svou přihlášku do MK jsem poslal poštou v březnu 1998 a stejně tak i zaplatil svůj první stokorunový členský příspěvek. Byl jsem pak mile překvapen, když mi přišly dvě čísla tehdejšího časopisu MK - Pravý úhel (o smutném osudu tohoto dřívějšího periodika bude ještě řeč).  Dokonce tehdy existovaly i členské průkazy členů MK. Obdržel jsem ten s pořadovým číslem 0125. Přiznám se ale, že moje aktivita v MK byla v roce 1998 rovna nule. O rok později jsem se rozhodl „polepšit“ a kromě účasti na několika menších seminářích (např. O zákazu KSČM) si vybavuji hlavně dvoudenní konferenci na VŠE pořádanou Mladými konzervativci v Nové aule v Praze na Žižkově na téma „Zahraniční investice v ČR“, která mě naprosto okouzlila svou profesionalitou. Kromě prof. Jana Dědiče vystoupil tehdejší šéf Mc Donald s v ČR  Ing. Martin Dlouhý nebo Jan Ámos Havelka z agentury Czech Invest či Vladimír Dlouhý. Tehdy jsem asi také poprvé viděl veřejně vystupovat Davida Rýce, tehdejšího předsedu MK a taky si vybavuji, že to bylo snad poprvé, kdy jsem viděl Daniela Kotulu. Tato konference, která byla nejen přednáškového rázu, ale díky které mohli účastníci navštívit i několik výrobních hal a provozoven (již zmíněný Mc Donald s a další jejichž jména jsem již bohužel zapomněl) se konala 17. a 18. dubna 1999 a dle mého soudu nebyla nikdy žádnou následnou konferencí pořádanou MK tohoto typu překonána. Možná tento soud vynáším trochu nekriticky pod tíhou toho, že to bylo opravdu poprvé, kdy jsem viděl profesionálně fungující MK, ale to jen dokresluje to, že ve mně tato akce navždy zanechala hluboký zážitek a probudila velký zájem o Mladé konzervativce. Tehdejší členové MK, kteří konferenci uváděli a moderovali, působili opravdu výborným dojmem neboť byli schopni sekundovat vynikajícím odborníkům a řečníkům.

Ačkoliv mi v červnu přišla pozvánka na Letní kemp MK do Hluboké nad Vltavou, nemohl jsem jet, i když mě to velmi lákalo a tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že jednou v budoucnu to budu já, kdo bude takový Letní kemp pro naše členy v Mladé Boleslavi organizovat. Nerozuměl jsem mezilidským vztahům uvnitř organizace, nikoho jsem osobně neznal a s MK mě spojovalo jen ideové pouto. Přesto jsem začínal do organizace krůček po krůčku pronikat. Zlomovým rokem byl ale ten následující, kdy jsem toho o zvláštně zašmodrchaných mezilidských vztazích, které vlastně dodnes ovlivňují personální politiku uvnitř MK, a fungování celé organizace zjistil mnohem více.

                                                                                                                         Marek Nemeth

Další pokračování 4.9. 2006