Kapitola XIII

2003

Rok žabomyších válek

Když se řekne rok 2003, tak se mi vedle zmíněného případu RK MK Praha vybaví tato perioda jako rok žabomyších válek o vznik Právnického klubu a pořádání Letního kempu. Vedle těchto malicherností velmi rád zavzpomínám na dvě vzdělávací konferece, a to 55 let od Vítězného února v Jinonicích a kongerenci na ČZU na téma Zemědělství před vstupem do EU. Velký zážitek ve mně zanechala i konference RK MK Olomouc na podzim 2003 s názvem Reforma veřejné správy a zároveň březnová ideová konference Mladých konzervativců v Plzni, která byla velmi povedenou akcí.

První zkouškou, zda si Středočeký klub dokáže poradit s velkými konferencemi, byla akce nazvaná "55 let od Vítězného února". S nápadem přišel Pavel Prouza, náš místopředseda, ale bohužel musel služebně odjet do zahraničí, a tak jsem musel celou akci s dalšími členy "táhnout" sám. Hodně mi pomohl hlavně Martin Holub, díky kterému jsme získali unikátní záběry z týdeníku vysílaném v poúnorových dnech roku 1948 a taky Honza Kubizňák, který na konferenci přivedl předsedu Senátu pana Petra Pitharta. Vedle něj se diskuse účastnili Martin Říman, Rudolf Kučera, Ján Gronský, Ratibor Majzlík, pan Halvíček (bývalý místopředseda Senátu za ČSSD) a zástupce KPV. Na akci nebyli pozváni komunisté, ačkoliv jsem měl nutkání je právě na tuto diskusi pozvat. Kvůli tomu jsme v MK i "bouřlivě diskutovali". Závěr byl ale ten, že na akce MK nebudeme zvát žádného člena KSČM, a to ani v případě, že se právě této strany daná problematika přímo dotýká. Celou akci shlédlo v budově FSV UK v Jinonicích přes 200 diváků a byla nadmíru úspěšná.
Jak jsem již uvedl, v roce 2003 uspořádalo MK v Plzni ideovou konferenci. Jejím tématickým zaměřením by připravovaný vstup České republiky do Evropské unie. Celá konference proběhla v březnu 2003 v Plzni, v sále magistrátu města a patřila k nejzdařilejším akcím, které jsem v MK zažil. Hlavní diskusní příspěvky konference pronesli Petr Sokol, Jiří Pospíšil, David Rýc, Ladislav Mrklas a Vladimír Hirt. Mladí konzervativci se pak druhý den rozdělili do tří skupin podle jednotlivých tématických panelů a o jednotlivých tématech diskutovali v "užším kruhu". Já si tu svoji diskusní skupinu vybavuji velmi dobře - byli v ní David Rýc, Jana Malíková a Hynek Brom  a konala se v Pivovarské rychtě vedle náměstí. V sobotu navštívil konferenci i Mirek Topolánek. Město Plzeň mi prostě přirostlo k srdci - hlavně kvůli mým studiím, a tak i tato ideová konference ve mě zanechala hlubokou vzpomínku - především na "starou plzeňskou gardu MK" - Karla Palečka, ke kterému jsem jako k opravdovému konzervativci často vzhlížel, usměvavého Honzu Černického, milou Soňu Žourkovou, na předsedu klubu Michala Šaška nebo Míru Šumu, se kterým jsem byl rok ve VV MK. Poznal jsem tehdy plzeňské MK ať už na vynikajících konferencích, které tento klub často pořádal právě v renesanční budově magistrátu nebo na předvolebních akcích a mítincích. Seznámil jsem se dobře i s Vláďou Hirtem, který byl místopředsedou MK a se kterým jsem jako konzervativec s konzervativcem také našel společnou řeč. Ideová konference byla zakončena hlasováním - zda MK podporuje vstup do EU, což bylo drtivě schváleno. Tehdy jsem se spolu s dalšími euroskeptickými "odpadlíky" zdržel hlasování. Dokonce bylo navrhováno v tomto usnesení zaměnit slovo "vstup" za slovo "směřování", což ale nebylo přijato. Z vedení republikového MK jsem byl jediný, kdo zaujal takový postoj, za což jsem posléze "dostal pořádně za uši".
Žabomyší války, o kterých jsem mluvil se ale vedly na úplně jiném poli. Předně to byl problém Právnického klubu, který jsme chtěli založit a jehož předsedou byl na návrh předsedy MK jmenován Filip Vaněk, člen Středočeského klubu. Spory se vedly kolem toho, zda právnický klub nebude působit i jinde než v Praze a nestane se tak další "mocenskou strukturou", která by narušila křehké vztahy RK MK Střední Čechy a Plzně, dalším problémem byl pak statut tohoto klubu. Na VV MK jsme se donekončna přeli, na jedné straně já, na druhé straně zástupci Plzně, o tom, zda má takový klub vzniknout a kdo má být jeho předsedou. Došlo to tak daleko, že jsme i kvůli tomu opouštěli VV MK. Spor nakonec rozhodovala Smírčí komise. Ten případ byl velmi "legrační" a paradoxní, a tak stojí za to si jej pro zasmání trochu připomenout. Totiž, když se hlasovalo na VV MK o schválení statutu právnického klubu, odešel jeden ze zástupců RK MK Plzeň do jiné místnosti v kanceláři MK. Abych to uvedl na pravou míru - zasedali jsme u počítačů v hlavní kanceláři a tento člen VV MK odešel do sálu (nicméně byl v Hlavní kanceláři). Počet členů VV MK byl v tu chvíli na hraně - byli jsme totiž i s tímto dotyčným usnášeníschopní, bez jeho přítomnosti ale nikoliv. Když se dotyčný člen VV MK vrátil ze sálu do místnosti a zjistil, že statut byl schválen (=byl schválen právnický klub), argumentoval tím, že opustil místnost a VV MK nebyl v tu chvíli již usnášeníschopný. Posléze tedy napadnul výše uvedené rozhodnutí u Smírčí komise. Ta mu dala za pravdu a od té doby v MK platí, že kdo opustí při jednání VV MK místnost, kde probíhá jednání VV MK (=odejde na toaletu, odejde telefonovat, odejde se napít), tak automaticky odchází z jednání VV MK. Rozhodnutí Smírčí komise jsou závazná, a tak  když jsem později několikrát v průběhu jednání VV MK odešel telefonovat do jiných částí kanceláře, nebo otevřít dveře kanceláře pozdě příchozímu členu VV MK, poctivě jsem se z jednání VV MK omlouval a odhlašoval a pak při příchodu na jednání komicky opět přihlašoval. Domnívám se, že argumentaci a simili je toto rozhodnutí Smírčí komise závazné i pro Výbory jednotlivých regionálních klubů. I přes tyto počáteční nezdary Právnický klub spatřil světlo světa a stal se v pořadí čtvrtým odborným klubem MK.
S Pražskými MK jsme pak uspořádali společnou akci na ČZU na téma "Zemědělství před vstupem do EU". Akce byla velmi úspěšná, přínos Středočeského klubu pro její uspořádání bohužel malý. Celou akci měl na starost hlavně Martin Erva a pamatuji se, že když moderoval odpolední diskusní blok, tak svými přesně mířenými otázkami přiváděl diskutující často do úzkých. Není divu, že se dnes věnuje novinařině, protože pro ni má opravdu nebývalý talent. Konference byla zakončena rautem a pražští Mladí konzervativci pak s Jirkou Klinderou slavili úspěch akce ještě dlouho do noci. Z našeho klubu to byl právě Jirka, kdo měl k pražskému klubu nejvřelejší vztah. My ostatní z klubu jsme si stále udržovali "decentní" odstup. Na letním kempu v Chebu dokonce Jirka sdílel s Danielem Kotulou a jeho pejskem společný pokoj.
Další žabomyší válkou byl spor okolo Letního kempu MK. Od Letního kempu v Běšinách jsem měl zájem něco takového pro MK uspořádat - prvním typem, kam jsme se jeli s Petrem Sokolem společně podívat byl areál Borovice u Mnichova Hradiště. Příroda tam byla sice nádherná, ale bohužel vybavení areálu nedosahovalo laťky nastavené v Běšinách. S Petrem jsme si mysleli, že ubytování po 4,6 a 8 členech na chatce, společné sprchy atd. by mnohým členům nemuselo vyhovovat. Proto jsem díky podpoře pana senátora Jaroslava Mitlenera získal možnost uspořádat kemp v Mladé Boleslavi v hotelu Stefanie . Dalším možností byl návrh prosazovaný opět RK MK Plzeň - uspořádat kemp v nově vznikajícím klubu - v Chebu, tedy ve Franitškových Lázních. Zda to byla vendeta za Kongres a Právnický klub, o tom mohu už jen spekulovat. Na VV proběhly bouřlivé diskuse a nakonec jsem svůj návrh stáhnul. Kemp v Mladé Boleslavi se konal až v roce 2004 a podobná akce proběhla i v roce 2006. Musím ale přiznat, že setkání ve Františkových Lázních bylo pěkné. Obzvlášť rád vzpomínám na moment, kdy jsme se zběsile s ostatními Středočechy pustili střemhlav v noci za deště a  bouřky hledat náš hotel a kdy blesky skutečné "létaly těsně kolem nás" nebo na návštěvu města Chebu, na výlet k sopce Komorní Hůrka  a následný orientační běh s Honzou Klusáčkem a Hynkem Bromem kolem hradu Ostroh nebo na zasedání Komise pro změnu Stanov, která pod vedením Honzy Kubizňáka řešila celý rok, zda MK přejde na tzv. trojstupňovou strukturu či nikoliv.
Na podzim se uskutečnila ještě jedna významná akce, a to v Olomouci na téma "Reforma veřejné správy". Třídenní setkání bylo zpestřeno výletem do moravských sklípků v Žeravicích, což pokud se dobře pamatuji, zprostředkovala členka RK MK Olomouc Petra Míková. Městem a radnicí nás prováděl dnešní primátor Olomouce Martin Novotný a jeho manželka Věra. Bylo znát, že se už blíží Kongres a ve sklípku se už začalo intenzivně politicky vyjednávat - a to jak o novém předsedovi MK, tak místopředsednických postech. Poprvé jsem tady také vedl politické rozhovory s Martinem Vackem a Michalem Jakšíkem, které jsem v červnu 2003 ve Zlíně na zakládajícím Sněmu osobně poznal a poprvé jsem zde potkal i nastávající manželku Petra Sokola, Miladu.
Když se tak ve vzpomínkách vracím do roku 2003, tak i přes všechny ty malichernosti, které jsme mezi sebou  neustále řešili, to byl výborný rok. MK ještě stále stoupalo na pomyslné sinusoidě směle směrem vzhůru a měřovalo k dalšímu Kongresu. O tom ale zase až 11. listopadu 2006.