Kapitola XI.
Několik mýtů o Mladých konzervativcích
Úvodních deset kapitol knížky O životě a smrti Mladých konzervativců bylo mým citově zabarveným popisem let 1998 - 2002, tak jak jsme jej v uplynulém období vnímal. Následujících pár řádek bych rád věnoval zamyšlení nad tím jak MK vnímá veřejnost a jak MK doopravdy funguje.
Mýtus č. 1 - Mladí konzervativci jsou mládeží ODS
Snad nikdo z členů Mladých konzervativců nepopírá, že Mladí konzervativci mají k ODS nejblíže ze všech politických stran. Každoročně se také na Kongresech MK přijímají usnesení, která spojení mezi ODS a MK naplno deklarují. V dávné minulosti Mladí konzervativci takto jednoznačně profilováni nebyli. Například v roce 1998 bylo členy Mladých konzervativců i několik straníků z ODA. Dnes je pak jen velmi těžké odhadnout, kolik členů MK je zároveň i členy ODS. Každopádně závěr v tomto bodě je takový, že neexistuje žádné formální propojení stanovami mezi ODS a MK. Členství v MK navíc není vázáno na členství ODS, i když pokud si z historie (kterou jsem osobně nezažil, nýbrž pouze četl) dobře pamatuji, tak v roce 1995 se tehdejší vedení MK pokoušelo provázat členství obou subjektů.
Ve vztahu ODS - MK jsou Mladí konzervativci výrazně slabší partner, takže se mnohdy o partnerství nedá ani hovořit. Region od regionu se tento vztah liší - někde je spolupráce s ODS silnější, někde slabší. Někde je přísně vázána pouze na osobní prvek, jinde na prvek strukturální. Na republikové úrovni se MK dlouhodobě (a spíše neúspěšně) snaží získat exkluzivitu na spolupráci s ODS mezi mládežnickými organizacemi. Výsledkem této snahy bylo v minulosti společné memoradnum předsedů MK a ODS v roce 2003, které se již dále nerozvíjelo. Ač je tedy MK veřejností vnímáno převážně jako mládež ODS, není to aspoň po stránce formální tvrzení pravdivé. Mocenské ambice některých Mladých konzervativců uvnitř ODS pak vedly dle mého názoru k trvalému a dlouhodbému narušení důvěry některých významných členů ODS vůči MK. Tito pak bohužel nevnímají Mladé konzervativce jako převážně studentskou organizaci působící na vysokých školách v ČR, ale jako (použiji oblíbený výraz jednoho významného člena MK) mocenskou strukturu. Vzhledem k tomu, že v roce 2006 Mladí konzervativci téměř vyklidili své pole působnosti na pražských vysokých školách - připomeňme, že z odborných klubů má jen právnický klub svého předsedu - mám v tomto směru o MK obrovské obavy. Řešením této situace může být jen obnovení důvěry spolupráce mezi MK a ODS na nejvyšší úrovni a návrat na vysoké školy . Taktéž by se měla otevřít i otázka horní věkové hranice členství v MK.
Mýtus č. 2 - Financování Mladých konzervativců
Mladí konzervativci byli v uplynulých pěti letech bohužel velmi chudou organizací. Narozdíl od Mladých sociálních demokratů nedostávají Mladí konzervativci pravidelné příspěvky na činnost od žádné politické strany. Většina vzdělávacích akcí byla uspořádána díky nadacím, které je finančně podpořily. Problémem v minulosti tak zůstávaly účty za telefon, nájem, internet, elektřinu atd. V roce 2003/2004 jsem se pokoušel oslovit soukromý sektor formou dopisů. Přihlásily se Česká spořitelna, Kooperativa a CS Cargo, které byly ochotny navázat užší spolupráci. Bohužel se to z různých pochybení, které byly převážně na straně republikového vedení MK, nepodařilo, což byla obrovská škoda. V oslovení soukromého sektoru má MK pořád co dohánět. MK dále získávají finanční prostředky z pronájmu svého domu v Olomouci. Ani jako 1. místopředseda jsem nevěděl, jaká je celková částka z pronájmu těchto nebytových prostor. Dodnes to členská základna neví, ač má na to právo, protože dům patří občanskému sdružení a předseda MK se má slovy obchodního zákoníku chovat jen jako řádný hospodář.
Pětileté netransparentní financování MK - nikdo přesně neví jaká jsou aktiva a jaká pasiva, neschválená zpráva předsedy Kontrolní a revizní komise za rok 2002 a za rok 2004 způsobují, že finance jsou a budou dlouhodobým problémem, se kterým se dříve či později bude muset něco dělat. Jen připomenu, že právě tento mýtus byl hlavním předmětem sporu na Kongresu v roce 2002, 2004 i v roce 2005.
Mýtus č. 3 - Čím více regionálních klubů, tím více aktivity
K dnešnímu dni je v Mladých konzervativcích evidováno 35 regionálních klubů (zda formálně existují některé kluby nechávám stranou), což znamená 35 předsedů těchto klubů a dalších potencionální 105 místopředsedů, celkem tedy 140 potenciálních funkcionářů na maximálně 500 - 600 členů celé organizace, ze kterých se o dění reálně zajímá tak podle mého skormného odhadu kolem 200 členů. Z těcho 35 regionálních klubů je pouze cca 15 jakž takž funkčních v tom smyslu, že v průběhu roku uspořádají společenské či vzdělávací akce. Z těchto 15 jakž takž funkčních klubů pouze další osm snese další přísnější kritéria (fungující www stránky, pravidelné Výbory klubu, Sněm 1x ročně, komunikace s Hlavní kanceláří MK, pořádání akcí).
Špatně nastavený systém z minulých let - nedořešené Stanovy a především neuvážený přístup odpovědných osob k problému (plně v duchu hesla rozděl a panuj), vedl k tomu, že dnes je mnohem jednodušší stát se předsedou klubu nově vzniklého, který většinou bez problémů dostane licenci (tedy až na Prahu 6 Tomáše Jirsy, kde se z politických důvodů důsledněji než v jiných případech prověřovalo splnění podmínek), než do klubu vstoupit a tam se svou aktivitou snažit prosadit do vedení. Příkladem nad příklady je situace v Praze, kde sice existuje 12 regionálních klubů, ale ani v souhrnu těchto 12 klubů nedokáže nahradit svou aktivitou činnost bývalého RK MK Praha co se týká počtu i kvality uspořádaných akcí. O osudu RK MK Praha se zmíním hned v následující kapitole.
Důsledekem tohoto nesystémového a ve finále i pro organizaci destrukčního přístupu je politická izolace jednotlivých klubů MK, izolace členů a tím pádem i snažší manipulace s nimi z centra, které jediné má informační embargo (stačí jen, že mi Hlavní kancelář už několik měsíců nereaguje na můj dopis o rozeslání kontaktů na všechny předsedy klubů MK). Většina klubů spolu navzájem nekomunikuje, pokud sama neprolomí uměle vytvořenou informační bariéru, a to je pro mnoho z nich úkol téměř nadlidský.
Tolik prozatím trochu obecněji k jednotlivým problémům a mýtům, se kterými se MK potýká. V příští kapitole, kterou uveřejním 1.11. 2006 se již opět vrátím k historii MK. Kapitola XII má název: Proč musela padnout Praha.