Kapitola IV 200/2001

Kongres 2001 

Zlom v dějinách MK

Vzpomínám-li zpětně na svůj první Kongres MK, kterého jsem se účastnil, čím dál tím víc je mi jasné, že to byl zlomový okamžik v dějinách Mladých konzervativců. Do svého běžeckého deníku, který jsem ji tehdy ještě vedl (byla to doba, kdy jsem pravidelně chodil každé ráno běhat) jsem si připsal poznámku „zkušenost k nezaplacení“. A musím přiznat, že Kongres je pro všechny opravdové členy MK takovou zkušeností k nezaplacení stále. Večer před Kongresem slavili Mladí konzervativci 10 let od svého založení. Bylo to v Obecním domě v Praze v jednom z jeho nádherných sálů a celá akce byla kombinací rautu a plesu. Pamatuji si na živé vystoupení hudební skupiny současného mluvčího prezidentské kanceláře Ladislava Jakla (její název si už bohužel nevybavím), která mě zaujala svými propracovanými a zvláštními texty písniček („…až se najím Tvý kůže …“) a nekonzervativní hudbou (i když co je vlastně konzervativní hudba?). K desetiletému výročí vydali Mladí konzervativci knížku "10 let Mladých konzervativců", jejímiž autory byli Michal Kubát a Bohumil Pečinka. Knížka se původně prodávala přímo na tomto setkání. V pozdějších měsících a letech seuž jen rozdávala a vedle povedené modré brožury MK Davida Rýce patřila k nejlepším PR dokumentům Mladých konzervativců. Kromě historie kongresů MK v ní byla i abeceda předsedy MK, několik slov od příznivců MK i jejich oponentů a pak několik článků, které přibližovaly celou organizaci v méně formálním světle (zmínka o návštěvě pivovaru v Mnichově nebo o pejskovi jednoho z členů MK, který se posléze stal i známým maskotem Pražských Mladých konzervativců).

Přišel jsem do Obecního domu na oslavu „10 let MK“ a většinu přítomných jsem viděl poprvé v životě. Bylo to společenské setkání členů ze všech regionálních klubů, které tehdy existovaly. Nutno podotknout, že MK v roce 2001 si zakládalo na kvalitě a nikoliv na kvantitě, takže tehdy existovaly jen RK MK Praha, Brno, Plzeň, Olomouc, Chomutov a Hradec Králové (snad jsem nezapomněl na žádný jiný klub – pokud se dobře pamatuji na tehdejší Ostravu či Českou Třebovou, tak vím, že tyto kluby zanikly snad v průběhu roku 2000). Na slavnostním večeru už bylo znát, že David Rýc odchází a že druhý den, tj. 15.12. 2001, proti sobě budou stát dva kandidáti: Jiří Pospíšil (tehdejší předseda RK MK Plzeň) a Martin Novotný (předseda RK MK Olomouc). Neexistoval ještě žádný delegátský systém, takže na Kongresu mohl hlasovat každý člen MK. Nám, pražským MK, přišla oficiální e-mailová výzva v tom smyslu, že Praha podporuje Martina Novotného. Toho ostatně podporoval jako svého nástupce i David Rýc. Vybavuji si, že jsem tehdy večer seděl u stolu s Petrem Sokolem a přišel k nám Milan Hamerský (tehdy jsem ho znal pouze z časopisu Reflex, kde o něm a dalších členech MK napsal Bohumil Pečinka článek) a ptal se Petra, jestli bude kandidovat na nějakou z funkcí. Petr se jen tak usmíval a vypadalo to, že s kandidaturou na předsedu či jinou funkci moc nepočítá. Vsadil bych se, že o předsednickém křesle v ten moment neuvažoval vůbec. Petr Sokol totiž byl nejprve místopředsedou MK, posléze i 1. místopředsedou MK a pak jej v této funkci v roce 2000 nahradil již zmiňovaný Vít Šoupal, který na podzim 2001 rezignoval (důvody mi nejsou známé), tudíž v této době nebyl funkcionářem MK a vypadalo to, že jeho kariéra v MK je u svého konce. Již druhý den nám všem ukázal, že tomu tak není.
V sobotu ráno jsem na úřad Městské části Praha 5, kde se Kongres konal, dorazil mezi prvními.  Co Vás v novém neznámém prostředí napadne jako vůbec první myšlenka?  No přeci, kam se máte posadit! Sednul jsem si tedy ke stolu vedle mně neznámého člověka, který se později ukázal být Janem Kubizňákem. Naše náhodné seznámení tak bylo velkým životním štěstím a předznamenalo několik skvělých let spolupráce v MK i mimo něj a výborné přátelství. S Honzou jsem pak seděl mezi ostatními členy RK MK Praha, kteří patřili ke křídlu podporující Jiřího Pospíšila. Na Kongresu se mi tak stalo to, co se stává desítkám našich členů každý rok – přišel jsem na Kongres občanského sdružení jehož historii jsem neznal, neznal jsem ani pořádně jeho členy a přesto jsem měl v rukách obrovskou moc, když jsem svým hlasem rozhodoval o jeho blízké i daleké budoucnosti. V průběhu Kongresu se probírala témata, jejichž význam jsem pochopil až o několik let později – bylo to o směřování MK, o osobních antipatiích představitelů jednotlivých frakcí a i o velkých politických ambicích některých mužů (ženy tenkrát snad ani nekandidovaly). Jelikož jsem moc nechápal obsah slov vystupujících řečníků a problémy o kterých tehdy plamenně hovořili, zaujala mě spíše forma jejich projevu. Pamatuji si na tři excelentní řečníky – Roberta Kotzian, Jiřího Pospíšila a Davida Rýce, kteří svým mluveným slovem dokázali vždy upoutat pozornost publika a tajně jsem si přál dokázat jednou mluvit před tolika lidmi jako oni. Nerozuměl jsem tomu, co můžete pochopit jen v případě, že se o MK aktivně zajímate. Třeba tomu, že v MK jsou dvě silné skupiny, které spolu tehdy soupeřily a vlastně i soupeří dodnes (jen se různě mění jejich aktéři na jednotlivých stranách) a taky jsem si později uvědomil, že jsem klidně mohl patřit na tu „druhou stranu“, kdybych se posadil k jinému stolu… První zkušenost prostě člověk někde nabrat musí, a tak těm mnoha nováčkům, kteří přišli na Kongres MK v roce 2005 a rozhodovali o MK (a tak trochu i o mojí budoucnosti, když jsem kandidoval proti Petrovi Sokolovi) a absolutně netušili o čem hlasují, vlastně i trochu rozumím a chápu jak se cítí. I mě potkal podobný osud. V roce 2001 na tom ztroskotal  Martin Novotný (potažmo David Rýc), o čtyři roky později Marek Nemeth.

Členové MK sedící u stolu okolo mě podporovali Jiřího Pospíšila. Celý stůl vedle nás (skoro 30 členů) podporoval Jiřího Pospíšila – byli to členové RK MK Plzeň a dva krajní stoly podporovaly Martina Novotného. MK bylo hluboce lidsky (a nikoliv ideově) rozděleno, podobně jako v roce 2005 a podobně jako v roce 2005 byl Kongres i velmi emotivní. Když to chvíli vypadlo, že souboj skončí v lepším případě remízou, v tom horším případě rozpadem a rozdělením organizace vystoupil se svým projevem (a opět jako v roce 2005) David Částek, otec zakladatel MK. Vyzval Mladé konzervativce k nalezení kompromisu (na rozdíl od roku 2005). Byla kvůli tomu moderátorem Michalem Kubátem i opakovaně vyhlášena přestávka, aby předsedové klubů zabránili zániku (rozpadu) MK! Prvním kompromisním kandidátem měl být Honza Ryjáček (místopředseda MK), ten ale svou kandidaturu proti dvěma výše uvedeným kandidátům odmítl (to bylo velmi důležité rozhodnutí – MK mohlo mít v tento moment úplně jiného předsedu, než se mu posléze dostalo). A tehdy přišel na řadu Petr Sokol. Musím podotknout, že jsme museli všichni Petra velmi přemlouvat – nechtěl. Nakonec dal na naše naléhání a vystoupil nejprve s projevem, že by jeho zvolení způsobilo rozkol uvnitř Mladých konzervativců a tudíž nemůže kandidovat (bohužel měl v tom prvním případě pravdu). Opět byla vyhlášena krátká pauza. Naléhání na Petra jsme my všichni kolem něj stále stupňovali. Petr tedy přijal odpovědnost za celou organizaci a v tomto směru v žádném případě neselhal, ba co víc – ukázal, že je opravdovou politickou osobností. V klíčovém okamžiku svou kandidaturu přijal a postavil se jako protikandidát Martinu Novotnému. Když jsem kandidoval na předsedu MK v roce 2005 řídil jsem se podobným principiem jako Petr v roce 2001 – člověk musí dokázat unést v klíčových životních okamžicích odpovědnost. Petr to dokázal. Když šel k diskusnímu pultíku, přitočil se ke mně a řekl: „Ale půjdeš do Výboru“. Jelikož jsem neměl moc tušení, co je to Výkonný Výbor, tak jsem mu odpověděl, že klidně…

Petr Sokol Martina Novotného porazil a ihned po svém vítězství nabídl Martinu Novotnému post 1. místopředsedy, na který byl pohodlně zvolen. Celistvost MK tak byla (sice jen krátkodobě) zachována a bylo to moudré a státnické Petrovo rozhodnutí. Vedení MK tak vypadalo vyváženě. David Rýc zažil krásné rozloučení s předsednictvím, když mu ve stoje aplaudoval celý sál a kdy mu byl předán dar – obrovská láhev sektu přivezená na vozíku. Vypadalo to, že MK čeká skvělá budoucnost – místopředsedy MK byli zvoleni Lukáš Paleček (Plzeň) a Honza Ryjáček (Plzeň, ale kandidát spíše Prahy než Plzně) a pokud se pamatuji, tak to bylo „všechno“. MK tenkrát stačili dva řadoví místopředsedové – přijdou doby, kdy jich bude mít magických 5. Kongres pomalu končil a a já jsem odcházel plný elánu a nováčkovského optimismu, z něhož  mě vyvedlo hned několik prvních měsíců roku 2002, ale o tom až příště…   

Pokračování tentokrát už v neděli večer 24. 9. 2006