Kapitola IX - Jak jsme ve Středních Čechách začínali


Kapitola IX

Jak jse ve středních Čechách začínali

Vážení přátelé, velmi Vám děkuji za zachování Vaší přízně těmto www stránkám. Za uplynulých 24 hodin navštívilo tyto stránky téměř sto nových uživatelů a samy stránky byly více než sedmsetkrát zobrazeny. Přináším Vám proto pokračování svých pamětí z knížky s názvem O životě a smrti Mladých konzervativců.

 První Sněm Středočeských Mladých konzervativců se uskutečnil dne 19.10. 2002, což je vzhledem k datu, kdy řádky této kapitoly vznikají trochu symbolické, neboť se tak děje téměř na den přesně jen o čtyři roky později. Sněm byl zahájen v 18h a bylo přítomno celkem devatenáct mladých lidí - členů Mladých konzervativců. Myslím, že bych ještě dnes všechny zvládnul z paměti vyjmenovat. Dovolím se tedy o některých z nich blíže zmínit. Vedle služebně starších členů MK jako byli Honza Neškudla, Petr Čermák nebo Tomáš Uglaj byli na sněmu přítomni Vojtěch Munzar z Kladna (budoucí první místopředseda klubu), Roman Mareš (přednosta západní oblasti), Simon Přibyl (právník z Kladna), bratři Scheirichové (dodnes mají středočeští Mladí konzervativci od Daniela Scheirich vyrobené své www stránky), nešťastník Jiří Klindera (ten který nás v budoucnu v nejtěších bojích všechny zradí), Michal Beník (budoucí předseda Zahraničního klubu Mladých konzervativců), tehdy ani ne sedmnáctiletý Petr Dvořák z Tábora, kterému náš klub poskytne dočasný azyl než sám založí v Táboře regionální klub, Honza Šimek z Příbrami (budoucí místopředseda klubu) a jeho spolužáci z gymnázia a nemohu samozřejmě zapomenout na Pavla Prouzu z Brandýsa nad Labem a Filipa Vaňka a samozřejmě ani na pana advokáta Jakuba Drábka. Ze setkání dodnes existuje ruční zápis zapsaný Honzou Neškudlou a několik fotografií Jakuba Taberyho, které máme ve středočeském archívu. Přítomen založení klubu byl samozřejmě i předseda MK Petr Sokol. 
Prvním a nejdůležitějším bodem bylo schválení našeho vnitřního předspisu, podle kteréo se náš klub dodnes řídí. Jedná se o rozdělení Středočeského klubu MK do čtyř oblastí v jejichž čele stojí přednosta (tento pojem navrhnul pan Jakub Drábek) a dále každá tato oblast do tří sekcí v jejichž čele stojí vedoucí. Tento vnitřní předpis zároveň oblastem zajistil automaticky členství ve výboru regionálního klubu. Středočeský klub byl tak na první pohled administrativně decentralizovaný, fakticky však za klub jednal dle tohoto vnitřního předpisu pouze předseda klubu a klub se vždy choval jako centralizovaná složka. Nutno dodat, že námi schválený předpis neměl žádnou větší závaznost, než závaznost morální a musím říci, že nikdy během uplynulých čtyř let nedošlo v klubu k žádným vnitřním třenicím, které by měly územní podklad. Jediný pokus o rozbití klubu v červnu 2006 byl učiněn pouze zvenčí - lidmi od Jiřího Klindery, kteří nikdy nebyli členy našeho klubu a dost možná ani fyzicky neexistují. Tento pokus však naštěstí skončil neúspěšně.
První vedení klubu mělo následující složení: Marek Nemeth (předseda), Vojtěch Munzar (1. místopředseda), Honza Šimek a Pavel Prouza (místopředsedové). Nejprve jsem post předsedy nabídnul Vojtovi Munzarovi, který jej však s díky odmítnul a přijal post 1. místopředsedy. Musím říci, že Vojta se v následujících měsících a letech stal  pro mě a pro celý klub nepostradatelným stratégem a rádcem, díky kterému jsme dokázali uhájit samostatnou politiku a nezávislost klubu hned od začátku a nestali se filiálkou větších klubů tak jak se dodnes v MK běžně děje. Středočeští Mladí konzervativci tak od samého počátku své existence razili samostatnou politickou cestu, za což patří Vojtovi nesmírný dík nás všech. Na prvním sněmu jsme se také vyslovili pro podporu Petr Sokola na předsedu MK na následujícím Kongresu v listopadu 2002, což dle mého soudu byla v té době ještě správná volba. Ukázalo se však, že podobná usnesenív klíčových okamžicích, kdy se rozhoduje o budoucnosti organizace, značně svazují ruce a rozhodně to žádnému klubu nemohu doporučit.
Naší první akcí byl diskusní večer s Petrem Tluchořem a Ivanem Langerem v Brandýse nad Labem v restauraci El Dorado, kterou připravil právě Pavel Prouza, do kterého jsem vždy vkládal velké naděje co se týkalo převzetí klubu po mém odchodu a který je i po dlouhou dobu úspěšně naplňoval. Podobná akce se pak odehrála i v Benešově, kterou připravil Jiří Klindera s Libuší Benešovou a Mojmírem Chromým. Jirka byl už tehdy pracovitý a zadané úkoly k uspořádání podobných akcí vždy plnil na výbornou. Na akci sice přišlo méně posluchačů než v Brandýse, ale začátky našeho klubu prostě byly takové. 
Velkou výhodou bylo i to, že jsme se ihned zapojili do senátní kampaně pana Jindřicha Sybery a pana Jaromíra Volného. Tím jsme získali i své první ostruhy už jako Středočeští Mladí konzervativci a začali tak budovat novou značku. Vždy jsem si přál, aby byla stejně úspěšná jako ta plzeňská, kdy mi Jiří Pospíšil často říkával, že Plzeňské MK je sice součástí MK, ale má lepší zvuk než celé MK dohromady. Jako předseda regionálního klubu jsem si význam značky klubu začal velmi brzy uvědomovat. Dne 15. listopadu 2002 bylo oznámeno konání Kongresu MK. Měl to být Kongres, kde se pokusí skupina poražená v minulém roce znovu uchopit moc a kdy dojde ke konfrontaci dvou nesmiřitelných táborů. A tak tomu i v mrazivých prosincových dnech skutečně bylo. O tom ale až v pátek večer.


Vloženo: 18. 10. 2006, autor: Marek Nemeth ()