Kapitola II
1999/2000 – rok druhý
„ První setkání s politikou“
Dříve než se začnete číst druhou kapitolu, musím Vám, čtenářům, ozřejmit jednu věc, na kterou se mě často po přečtení úvodních kapitol ve svých dopisech ptáte. Tuto knížku o Mladých konzervativcích nepíši snad proto, že bych z MK odcházel a nebo v něm ukončoval svou politickou kariéru. To v žádném případě ne! Všechna tato má snaha má hlavní důvod – vyprávět Vám velkou část historie našeho občanského sdružení. Chtěl bych Vám přiblížit činnost Mladých konzervativců v uplynulých letech, „bouřlivé i nudné Kongresy“ Mladých konzervativců, ozřejmit složité mezilidské vztahy a tím vlastně i všechny příčiny, které přivedly MK do dnešní situace. Mým velkým přáním je prolomit „informační embargo“, které již několik let uměle existuje a v neposlední řadě i předat svou dosavadní lidskou zkušenost s fungováním MK mladším generacím…
V roce 2000 jsem se zúčastnil prvního ročníku soutěže určené pro studenty středních škol s názvem Europanostra. Tým mého gymnázia ji sice nevyhrál (postoupili jsem z krajského do republikového kola, kde jsem měli za úkol zpracovat projekt, který by mohl být financován ze zdrojů EU – a náš návrh – stavba pražského metra však v konkurenci s jiným projekty typu „Dům pro bezdomovce“ moc úspěšný nebyl), za to pro mě byla účast v této soutěži velkým přínosem. Zaprvé jsem se pomalu začal právě díky této soutěži a poznání struktur a fungování EU pomalu měnit z liberálního eurofederalisty na konzervativního kritika maastrichtského projektu a zadruhé mě na základě této soutěže kontaktoval tehdejší předseda Klubu Mladých Evropanů (KME) Ivo Maryška. Moje členství v KME bylo pouze epizodní a vstoupil jsem tam spíše ze zvědavosti a touhy poznat jak funguje takové občanské sdružení. První schůzku s novým týmem KME,který se právě utvářel, jsme měli na VŠE v Praze na podzim v roce
A proč Vám to všechno vlastně píšu? Moje členství v KME mě totiž opět oklikou vrátilo do dění v Mladých konzervativcích – nabídl jsem možnost vystoupení na výše uvedené konferenci tehdejšímu předsedovi MK Davidu Rýcovi a poprvé v životě jsem se s ním v roce 2001 tváří v tvář setkal. Měl jsem trochu strach, protože David byl známý svým euroskepticismem a já jsem byl tenkrát krátce jak členem MK tak i členem KME, ale nakonec z toho žádné problémy nevznikly. Vystoupení předsedy MK na konferenci pořádané KME se však nakonec nezrealizovalo, ač celá konference byla hodnocena jako úspěšná (za ODS vystoupili
Rok 2000 byl pro mě však z důležitý i z dalších hledisek – poprvé v životě jsem prošel volební kampaní – senátorskou ve volebním obvodě v Mladé Boleslavi s Jaroslavem Mitlenerem. Byla to pro mě obrovská životní zkušenost. Naučil jsem se totiž v průběhu kampaně lépe komunikovat s lidmi. Postupně jsem každý víkend jezdil s Jardou Mitlenerem po celém volebním obvodě, zvali jsme občany a občanky k volbám, diskutovali s nimi a rozdávali trička a další propagační materiály. Jarda nevynechal ani jednu jedinou vesničku, ani jednu jedinou osadu a originální způsob vedení volební kampaně se pak stal vzorem pro další kandidáty ODS. Nakonec se nám povedlo v druhém kole porazit hlavního protikandidáta Jiří Dienstbiera o 111 hlasů, což bylo až do voleb v roce 2004 nejtěsnější senátní vítězství. S Jardou Mitlenerem jsem pak v rámci MK navázal výbornou spolupráci, díky které jsme mohli uspořádat Letní kemp MK v Mladé Boleslavi v roce 2004 v čtyřhvězdičkovém hotelu Stefanie a posléze i jakousi obdobu tohoto kempu v roce 2006, který měl tentokrát podobu víkendové konference na téma „Shrnutí výsledků voleb do Poslanecké sněmovny“ (o obou těchto akcích se ještě zmíním). Celá tato senátní kampaň byla neopakovatelným zážitkem a Jardy Mitlenera si dodnes moc vážím, ať už jako politika či jako člověka a pojí mě s ním upřímné lidské přátelství.
V rámci senátní volební kampaně jsme s Jardou a panem Suchardou (tehdejší oblastní manažer ODS) přemýšleli, jak zapojit i více Mladých konzervativců do volební kampaně v Mladé Boleslavi – chtěli jsme je buď pozvat na fotbalový turnaj nebo s nimi uspořádat přednášku na některé ze škol. Protože počasí na podzim je již sychravé a venkovnímu sportu nepřející, zvítězila druhá varianta, a tak 30. října 2000 přijel do Mladé Boleslavi na Obchodní akademii přednášet na téma „Globalizace“ Vít Šoupal, pozdější 1. místopředseda MK, kterého autem přivezl Martin Schuster. Přednáška byla velmi povedená a já poprvé viděl v akci projekt, který si později MK osvojilo a nazvalo jej Generace 21 (tento projekt měl různé životní peripetie a bude o něm ještě řeč).
Tenkrát jsem se tedy prvně seznámil s Vítem Šoupalem, který mě pozval do Hlavní kancléře MK na slavnost MK za účasti Václava Klause, Ludvíka Vaculíka (toho si pamatuji velmi dobře, protože jsem tehdy četl jeho román Sekyra a nechal jsem si jej na místě přímo od autora podepsat – měl radost a já taky), Magdy Vašáryové, Bohumila Pečinky a dalších osobností. Byl jsem nadšený novými prostory, které MK mělo k dispozici – novým nábytkem, výborným technickým vybavením a stejně tak i vzdělanými a podobně smýšlejícími lidmi, které jsem mohl na této akci potkat. Poprvé jsem zažil přednáškový sál doslova "narvaný k prasknutí". To všechno jsem ale docenil až později, když jsem se stal členem vedení, a dodnes jen kroutím nevěřícně hlavou nad tím, jak to mohli David Rýc a Vít Šoupal zvládnout. Oni sami mi své tajemství úspěchu ani na naléhání nikdy neprozradili, a tak ten „velký zázrak“, za které jim MK musí být dodnes vděčné zůstává dokladem jejich vynikajících manažerských schopností. Taky si pamatuji, jak na tuto akci přišel jakýsi pubescent s tričkem, na kterém měl provokativně namalovaným velký list marihuany a Vítek se ho ihned správně dotázal, zda byl pozván. Vyšlo najevo, že je to syn Karla Steigerwalda, známého novináře a pozvaného hosta. To jediné jej zachránilo před okamžitým vykázáním z prostor oslav. MK totiž mělo dříve na svých www stránkách mimo jiné i diskusní fórum. Bylo to vlastně mé první zapojení do činnosti MK, když jsem právě na tomto diskusním fóru diskutoval s dalším odpůrci či příznivci konzervatizmu (díky tomuto fóru jsem se seznámil i s Tomášem Jirsou, který byl tehdy v USA a přes toto fórum se mnou a dalšími komunikoval). A právě toto diskusní fórum (nikoliv celé www stránky, což je zvláštní) bylo napadeno hackery, kteří přesměrovali přihlášení uživatelů diskusního fóra na webové stránky věnované výrobě a užívání návykových psychotropních látek. Spojitost mezi výše zmíněným mladíkem a hackery se však ukázala jako lichá. V roce
Další pokračování 11. 9. 2006